Jdi na obsah Jdi na menu
 


město Hvar

V prvním tisíciletí př.n.l. tu byli usazeni Ilyrové, kteří kolem 4. stol. př.n.l. museli bojovat s Řeky, o nadvládu nad ostrovem. Ionští Řekové zde založili nejprve kolonii Pharos (dnešní Stari Grad) - kolem roku 385 př.n.l., krátce nato Dimos (dnešní město Hvar). Z řeckého osídlení se tu zachovaly části zdiva, keramika, nápisy a další. Dochoval se tu tzv. řecký ager, což je parcelace zemědělské půdy přistěhovalcům po kolonizaci ostrova Řeky před 2500 lety. Přidělené pozemky o stejné výměře byly od sebe odděleny suchými zídkami a cestami. Pro svou zachovalost je to mimořádná historická památka v celém Středomoří.

Po dobytí ostrova Římany ve 2. stol. př.n.l. ztratilo město na významu. Vládli zde Byzantinci, pirátští Neretvané, uhersko-chorvatští panovníci, bosenský vládce Tvrtko, hercegovský vévoda Hrvoje.Nejdéle se tu udrželi Benátčané, od konce 13. stol. do konce 18. stol., kteří vtiskli sídlům na ostrově nejvýraznější pečeť. Dobou největšího rozkvětu bylo 15. až 17. stol., které přineslo jak rozkvět písemnictví, tak i umění, zejména výtvarného, a architektury. Z té doby také pochází většina nejhodnotnějších památek minulosti; toto období také zformovalo obraz měst. V dobách největšího ohrožení Turky byl ostrov sužován jejich nájezdy; rovněž jej decimovaly různé epidemie. Po napoleonských válkách připadl Hvar Rakousku, které jej drželo do konce první světové války. Italové jej sice v r. 1918 obsadili, ale museli jej podle rapallské smlouvy po třech letech zase vyklidit. Od té doby je součástí Chorvatska (v rámci tehdejšího Království Srbů Chorvatů a Slovinců). Ostrov Hvar má 11 097 obyvatel. Hlavní hospodářským odvětvím je zemědělství včetně pěstování a zpracování vinné révy (jsou tu velké vinné sklepy), včelařství, dále rybolov (tři továrny na zpracování ryb) a těžba kamene. Naleznete zde příjemné klima, čisté moře, krásné šperky, vynikající víno s čerstvými rybami, příjemné lidi - prostě středomořskou relaxaci.